Po znovunabytí svobody došlo k poměrně značnému zprofanování pojmu podnikatel. Za to mohou především různí nepoctivci, kteří lidi okradli nebo třeba „jen“ neplatili řádně a včas za práci svým dodavatelům nebo zaměstnancům. To se však za uplynulých třicet let změnilo, i když výjimky se samozřejmě najdou i dnes, jak se dovídáme z mediálních kauz.
Nejlepším z mnoha důvodů pro zahájení podnikání je situace, kdy máte konkrétní výrobek nebo jasně definovanou službu a víte, že by mohly potenciální zákazníky zaujmout, třeba proto, že je po nich neuspokojená poptávka.
Nemáte-li konkrétní produkt nebo službu, můžete mít alespoň vizi, tu je však potřeba zhmotnit a stanovit tak prostředek k jejímu dosažení.
Zajištění slušného živobytí je důvodem pro lidi, kteří přemýšlejí v dlouhodobější perspektivě. Vybudováním prosperující firmy je možné zajistit si pasivní příjem a pak se více věnovat mnohem příjemnějším věcem než je práce.
Dalším z důvodů je příležitost. Příležitostí může být nenadálá poptávka po nějakém zboží nebo službě, uvedení novinky na trh nebo nalezení mezery na trhu.
Je důležité mít vysoké cíle, ale vstupovat do podnikání s cílem atakovat žebříček deseti nejbohatších Čechů není ta správná cesta. Za vším je vždy tvrdá práce a je potřeba prokázat životaschopnost, motivaci a dovednost být první a nejlepší, minimálně o to neustále usilovat.
Nejspíš nejméně příjemným a žádaným důvodem pro start podnikání je ztráta zaměstnání. V tom vám může být oporou i Úřad práce prostřednictvím různých rekvalifikačních kurzů, dotací a podpor. Problém je v tom, že nemáte-li výrobek ani vizi, budou se příležitosti k uplatnění hledat velmi obtížně.
Podnikání vám dá určitou volnost, prostor pro seberealizaci a osobní uspokojení, vyžaduje ale vysokou míru osobní odpovědnosti, v začátku jistě také velké množství volného času. Práce totiž je i o víkendu a nezačíná a nekončí s pevně stanovenou pracovní dobou. Není na koho se vymlouvat a jediným arbitrem bude zákazník.
